Den mužů 9. – 11.2. 2018

Letošní rok není jen rokem stoletého výročí založení republiky, ale také rokem, kdy valná část dlouhoštrekářů oslaví čtyřicet zim na světě. Přesto si mnoho z nich nenechalo ujít jedinečnou příležitost společného vandru. V páteční podvečer se na chodbě vagónu sešli Bery, Bláža, Dominik, Dzin, Jim, Jirka a já. S úsměvem ve tváři, dálky oči rozzáří… dalo by se říci s klasikem, ale nás opět nalákal kraj z nejmilejších – Javořicko. Vyrazili jsme z Velkého Pěčína do Mysletic, kde už za tmy stanul v bývalém rybníku první kemp. Tedy než jsme se drobným prašanem vydali do hospůdky. V ní se ještě kouřilo, uprostřed hřála kamna a na chodbě byla zima. Večírek se nesl v klidném duchu a brzy po půlnoci jsme už zase stáli u ohně. I to mělo za následek, že jsme se v zamračené sobotě těžce hrabali ze spacáků.

Na kraji vesnice nám zamávali borci známí z večera a my se jali šplhat mezi sady a mladým lesem na vyhlídku. Bláža hned tradičně skočil do křoví a my jej následovali zachytáváni ostružiním a kluzkými kameny. Nálada byla dobrá, nebýt těžkých mraků, došlo by i na panorámata, ale ta nám zůstala skryta i ze skaliska Bradlo. V krajině zpívalo ticho, zasněžené kameny jak menhiry u rybníčků posílaly štafetu křížkům u cesty, ale i romantickou duši jednou dožene hlad. U každé druhé hromady klestí se Bláža zastavil a zašveholil: „dáme buřta!“ Ostatní však chtěli šlapat dál, abychom nahnali ztracené ranní kilometry. Bláža se bezradně otočil na Beryho a u dalšího roští povídá: „tak tady by to šlo, ne?“ A Bery na to: „no, mě tady ten les připadá takovej průmyslovej…“ Bylo rozhodnuto, šli jsme dál, abychom se po pěti stech metrech trápili s mokrým dřevem. Kafe ze sněhu taky nebylo nejdřív, takže jsme v rozjetým odpoledni pelášili k Sumrakovu, kde právě probíhal masopust. Bylo nám jasný, že nás budou považovat za masky. Hned se taky ozývaly výkřiky: „jdete pozdě, průvod už byl“ nebo „to jsou aktivní zálohy“ apod. Nejlepší byly masky dušiček, které když jsme profrčeli návsí, vyšli za námi a volaly: „my půjdeme s vámi!“ Jenže nás čekala Babí hora a polívka v Horním Bolíkově. Došli jsme skoro stejně jako ubytovaní běžkaři, takže bylo o zábavu postaráno. Dvěma domorodcům se příliš nelíbila jejich záliba ve sledování olympiády v televizi, což komentovali slovy: „do půl čtvrtý chlastají, hulí a pak si říkají sportovci“. Něco na tom bylo, ale sledovat film o velké gorile a její kamarádce byl taky masakr. Zvedli jsme proto kotvy a kopcem zvaným „Střízlivák“ jsme vyfuněli ke Světlé a na Křehuli. Ochranáři si tady zarezervovali flek v mapách, jenže Jim na to měl hnedle příhodu na jazyku. Ochranář trempovi: „… a doufám, že nebudete spát v lese!!!“ a tremp na to nechápavě: „a kde bych asi jinde měl spát?“ Rozdělali jsme v klidu oheň, postavili vigwamy, uvařili dobroty a hovořili do noci. Tou dobou se v prostoru pod Javořicí objevila místní Enigma, která zapříčinila u některých slov kódové výrazivo. Např. „podej mi ten spacák“… „jakej spacák?“… „myslím hrnek, říkám spacák!“. Vše gradovalo zvoláním Jima: „sedám na kládu, říkám esemeska a myslím pláštěnku…“ Nutno dodat, že nově vynalezený kód bude při nejbližší příležitosti předán Jeffovi, aby si aktualizoval slovíčka 
Ráno svítilo slunce, modrá obloha se zrcadlila v potocích a z fleku se věru nechtělo. Dzin s Dominikem odešli hned na ranní vlak a my ostatní jsme slíbili Křehuli, že se na Vítání jara zase vrátíme. Cestou kolem Zhejralu jakoby probíhala reklama na zimní krajinu. Ptáci šveholili v korunách stromů, sníh se třpytil stříbrnou kůží a běžkařská stopa nás dovedla rovnou do Klatovce. Slušně jsme pozdravili starostu, občerstvili se a volným krokem šupajdili na vlak do Jihlávky. Ten měl krapet zpoždění, takže jsme si na omšelém nádraží připadali trochu jako na divokým západě. Zbaštili jsme zbytky uzenin a jelo se domů.
Den mužů proběhl celkem v poklidu. Počasí nám umožnilo potrajdat akurátní porci kilometrů, dobrá nálada byla narušena jen kapkou únavy, ohňohodiny jsme taky nějaký natočili, takže dobrý. Vážím si toho, že se jednou za rok takhle sejdeme.
Nejvíc si člověk stejně řekne s lidmi, se kterými zažíval radosti dospívání.

Čorny

Foto zde: https://goo.gl/3tqJVP