18. – 20. 11.2005
Tak jak se stalo téměř pravidlem, stávají se naše akce s jakýmkoli názvem díky počasí spíše zimními, ale na náladě to neubralo nikomu ze zúčastněných. Snad jen Carmenovi z Prahy, který kvůli práci(nikoli zimě) nepřijel.
Z osady vyrazil Bláža, Jeff, Zelda, já a Dzin se dokodrcal v sobotu večer. Jeli jsme v pátek brzy ráno do Mrákotína busem, u Světlé našli flek na sobotu a pelášili sněhem na náš domovský camp Mlhýž. Sraz byl plánován v hospodě (…název???)v Janštejně, která však byla v rekonstrukci, takže jsme museli vzít zavděk azylem v sousední putyce. Sjelo se nakonec asi 25lidí z nichž někteří na noc odjeli za ženami a dětmi(Kobylky) nebo „povinnostmi“(Jabko). Před půlnocí jsme se pomalu vydali na flek a vzhledem k tomu, že noc byla jasná, nikdo se neztratil ani neupadl J.
Ráno jsme po krátké snídani šlapali na Míchovu skálu, kde nás čekal nádherný výhled na zasněženou Vysočinu. Až z toho okouzlení někteří málem sjeli dolů po prcce. Po náročném výstupu jsme si dali pauzu a jali se sestupovat typickou Blážovou zkratkou směrem na zříceninu hradu Štamberk. Protáhl nás tím nejhorším roštím v okolí a věru nebyl to zrovna odvaz přes zmrzlé kameny a klády. U Štamberku nás dohnali výletníci z Kobylek, a tak jsme svorně zapadli ve Lhotce do hospody. Již zde se začalo ozývat mé revmatické koleno, a jak se později ukázalo, nezůstal jsem v tom sám. Započali jsme se tedy zdatně vykrmovat zvěřinovým guláškem, řízky a jinými dobrotami od ožralého hospodského. Móc dobrý. Taky se nám potom nechtělo zvedat, ale soumrak už byl na krku tož jsme to překonali s klasickým dlouhoštrekáckým: „nenaděláš nic“. Postupně se začal zvedat vítr a nebýt lesa tak nám vánice vyfoukla i poslední zbytky rumu z placatek. I tak jsme se, cesta necesta, bořili místy po lýtka do sněhu. No a s nadcházejícím večerem jsme konečně zalágrovali na zmíněném fleku u Světlé. Kobylky mezitím zmateně odhopsali do temnot, kluci od Pelhřimova stačili zachránit ztracenou rodinku v letních botách a všichni ostatní při kuchtění vyhlíželi Dzina. Instrukce měl jasný. „Hledej potok kousek od Zhejralu!“ Haha, na to aby měl infra brejle. Nakonec nás s vypětím všech sil našel po několika telefonátech v klubovně KČT ve Světlý. Několika hlavám pomazaným, jmenovitě mě, Zeldovi, Oťasovi a Martinovi totiž došlo, že v lese by nás hledal do rána. Přesto jsme se nezlobili, když v útulné klubovničce našťouchli sudík závodníci s psíma spřeženíma. Pívo však došlo jak mávnutím kouzelného proutku, tak jsme se vrátili na flek.Oheň fajroval jak zběsilej, takže bylo nasnadě, že flek hned dostal jméno- „Peklo na Sinaji“. U ohně bylo nesnesitelné vedro a mimo něj zima. Divné, že?! Dzin za chvíli vybaven novým fotoaparátem usnul, ale zastoupil jej jeden z Martinů svým zuřivým mačkáním spouště. No, výsledek ať každý zhodnotí sám. Večer proběhl v dobré náladě podpořen Evelíniným vínem, čajem, rumem a dalšími zahřívadly. Nějaké to vytí při kytáře jsme taky vyprodukovali, ale to už nás lákaly teploučké spacáky.
V neděli se do bot dostávala většina osazenstva až po rozmrznutí u ohně, ale za sebe můžu říct, že jsem spal jako mimino. Dokonce mě přestalo bolet koleno, ale za to začalo kroutit se Zeldou. Proto jsme spolu vyrazili o něco dříve na vlak. Ovšem kluci z HBC mají ve svém věku lehčí spaní, takže šli ještě před námi. Zhejral, Klátovec, Jihlávka, člověk by si kocháním hlavu ukroutil. Mráz na stromech vyčaroval tajemné obrazce, kačeny na rybníce se tvářily jak z obrazu od Lady, prostě idyla.
Vlak nám jel do Žirovnice, kde se odpojili kluci na Cerekev a zbytek se kodrcal ryhlíkem do Jihlavy. Pak už jen stačilo říct ahoj a pelášit do vany.