Vítání jara 2013

16.-17. Měsíce Vran na Křehuli

Loni po vánocích jsem všude vykládal, že zima bude ještě v dubnu. Jak se ukázalo, nebyl jsem daleko od pravdy. To musím poznamenat hned na začátek, kdybych na to v průběhu psaní náhodou zapomněl…

Přípravy na první jarní potlach na Vysočině jsou každoročně věcí ustáleného počtu lidí, ustáleně vrtkavého počasí i malých překvapení. Týden před ohněm tiše předla „motorovka“ na zbytcích sněhu a my doufali, že Pajda i Křehule vyslyší naše jarní volání a bude po zimě. Slušnou hromádku dříví jsme měli hotovou raz dva, což přikládám jako důsledek k informaci, že jeden soudek zdarma poskytne Kamil a Jiřča. Velkou měrou tomu přispěla i naše loňská brigáda na páně správcově pozemku, takže v tomhle ohledu jsme hógo fógo osada.

V pátek před potlachem si tak Bláža lebedil v zánovním vagóně a tvrdil, že si musí po pracovním týdnu krapet dáchnout. Nedalo se nic dělat, musel jsem mu občas dloubancem do žeber připomenout, aby se v dopravním prostředku ČD choval kulturněji a bavil se s náma. Za Jihlávkou se odpojil na vlastní štreku Cake s Marvinem a psem a v Klátovci už zvonili plechoví kohouti na střeše, že se žene trempskej blizard. Nechali jsme bez povšimnutí jejich zrádné volání a namířili si to rovnou na flek. Tam nás mladickým úsměvem, optimismem sobě vlastním a se srdcem na dlani čekalo vítací družstvo ve složení: Hezoun, Myšice s Bačou a Kremla:“no to je dost, kde se flákáte!“ Jirka vzal pro jistotu lopatu a jal se debužírovat na 30cm vrstvě sněhu, ale začalo k tomu sněžit takže šel raději postavit vigvam. S šerem se objevil Hugo se svým kamarádem námořníkem a jeho squaw, kteří dovezli proviant a pochodně na večer. Uvolněné místo v autě hned zaplnil Kremla a to se mu stalo osudným. Na zpáteční pěší cestě si zlomil kotník. Klátovecká klubovna nám byla akorát, píva byl obdobný počet, muzika hrála břinkala, až se Gusta Bromu na plakátě usmíval. Nebo to byl jeho zeťák?…kdo ví. Pravda, slyšet nás moc nebylo, ale vzali jsme na vědomí Jirkovu poznámku, že čím víc do toho budeme mlátit, tím víc budou řvát J Do rána se na flek všichni dostali a někteří pak, jako netopýří osada Podběl, půl dne prospali.

Ráno nás uvítalo slunce jiskřícími paprsky na sněhu, les nabíral k další severské rozprávce a do Nunova pobafávání se Křehulí zmožení kamarádi třásli u ohně. Kremla si zavolal odvoz na chirdu a den mohl začít. O kopání jámy na stožár jsme se ani nepokusili, proto se dočkal vlajkové výzdoby nejbližší smrček. A nebyla to vůbec špatná volba… Doplňovali jsme hranici chvojím a sebe horkými nápoji co nám síly stačily. Přesto vyrazil hlavní voj na vycházku až k jedenácté. Předsunuté hlídky vyšly s elánem o hodinu dříve, ale zato do Horního Bolíkova, kdežto my šli do Řásné. Inu, chybička se vloudí.  V každém případě je výhled ze světelských luk balzámem na duši. Když se k tomu přidá modrá obloha, čerstvý vzduch a veselí lidé, ej…U „Pařezáku“ si nás vyčíhal Jeff a šlo se občerstvovat česnečkou a pívem. Nazpět pro změnu trochu zakufroval Dědek, takže si pak Danča s Bručounem dali večerní bojovku, aby jej dovezli na flek. Tam už se Hugo náležitě staral o novinku v gastrodějinách Křehule, totiž o svařák. Kolem ohně se nesly libé vůně uzenin, polévek, slivovice, česneku a očekávání. Najednou byla tma jak v ranci skřípajícím na ledových zádech obra Atlase. Na to se nemohli dívat Dana s Jiřinou, Bača a Lapťa se smolnými sirkami, kteří zapálili již šestnáctou jarní hranici. Vlajku si se slzou v oku zapěl i pan správce a trempský večírek se rozjel na plné obrátky. Ohnivec Jeff futroval polena do ohně tak, že když se k němu přidal vítr, vytvářeli úplné ohňové gejzíry. Kytary i hráči to přežili a dávali o sobě náležitě vědět. Obzvláště Magda“nespite“ z T.O. Jezevci musela být slyšet až v Mrákotně – viz. zvukový záznam od Kapsy. No a pak už valila klasika od Bidla s Cakem a já s Blážou jsme taky přispěli. Dokonce i na taneček došlo, ale zmínit můžu jen nejmenovaného kamaráda… J U báru se fronta netvořila ani náhodou, čímž pádem nám krapet zamrzla pípa. Posunuli jsme soudek blíže k ohni a když zasyčel, byl čas na svařák. Na skoro šedesát lidí akorát. Ani si nevšimli, že za obrázkem polárního červa na camradle jsem u některých napsal špatné datum.(to jen pro sběratele a hnidopichy) Zajímavé letos bylo, že se mezi přítomnými rozmohl nový fenomén. Napočítal jsem sedm děvčat a žen, což je myslím touhle roční dobou rekord. Ne, že by všechny zůstaly přes noc na fleku, ale i tak, čepice dolů!

V neděli se obyčejně oteplí, vysvitne slunko a domů se šlape s pocitem dobře odvedené práce. Nicméně musím na tomto místě připomenout svoji povánoční prognózu se zimou trvající až do dubna. Nejen, že se neoteplilo, ale naopak přituhlo. Někteří rejpalové mají za to, že jsme málo uctili Křehuli, proto nám dává zabrat, ale já vím své.

Pobalili jsme, uklidili a po zmrzlých loukách kvačili na vlak do Jihlávky. Ona ta dopravní nedostupnost má taky svoje kouzlo.

Howgh Čorny