27.-29. 01. 2006
Ahoj lidičkové, tož aby bylo jasno, že ani v zimě se nezříkáme svých tužeb po přírodě, zde je popisek tzv. osadního plánovacího vandru. Účast byla nevalná jelikož Bery staví v Praze, Jeff byl marod o Bručounovi a Frankovi nemluvě.
Se Zeldou jsme jako průzkumná jednotka měli za úkol najít vhodný flek na Třešťském potoce. Počasí bylo ideální. Svítilo slunce, -10°C, rum měl taky spokojenou teplotu, a tak nám k větší radosti chyběla jen otevřená hospoda v Janštejně. Oni se ty běžky docela pronesly. S takovým závažím na zádech jsme se na ně netroufli stoupnout. Díky tomu jsme však cestou stačili uhnout prohrnujícímu „šípákovi“. Třešťský potok jsme sice bez potíží našli, ale v metrovém sněhu by se tábořilo trochu hůř. Zvášť, když jsme byli kousek od Mlhýže. Tam už prohrnuto nebylo. Propadali jsme se po pás až na flek a s nadávkami na rtech začali ešusama hledat ohniště a po hodině i flek na spaní. To už byla čtvrtá odpoledne a dorazil Bláža v domnění, že si užíváme u grogu. Jenže my byli grogy. Něco jsme pojedli a kolem šesté šli zachránit Dzina čekajícího v Janštejně v hospodě. Starý hospodský Jožka zmizel neznámo kam, ale jeho sličná náhradnice jej skvěle zastoupila. Postupem času a alkoholu se naše debaty rozohňovaly tu nad ženami, tu osadou, tu svatbou nebo bytovými záležitostmi, prostě pohoda. Chlapci mě podruhé zvolili scherifem či předsedou, jak chcete a k tomu jsme vymýšleli konkrétní podobu letošního Vítání jara. Pohoda ovšem trvala jen do té chvíle, než Dzin zjistil, že mu někdo ukradl běžky. Po té se zdrcen opět vrátil do putyky a vypadalo to, že odejdeme až ráno. No, na flek to trvalo trochu déle, ale s jasnou noční oblohou se nám padalo do závějí veselejc.
Sobotní dopoledne nás přes sluneční svit ne a ne pustit z vyhřátého spacáku. Byl z něj nádherný pohled na ojíněné stromy trpící vahou sněhu, na potůček bublající pod zmrzlou krustou i na Dzina sušícího si běžkařské boty ohněm a rumem. Oheň však žádal potravu, a to byl celkem problém. Nakonec jsem lítal po lese s vypůjčeným hrablem a hledal s ostatními soušky vhodné ku skolení. Odpoledne jsme hupsli do běžek a dali si menší javořický okruh. Po cestách se dalo s klidem bruslit a foťáky jen blýskaly. Ovšem les dostal tuto zimu pěkně zabrat. Tolik popadaných a zlomených stromů jsem dlouho neviděl. O důvod víc jet s HBC sázet v dubnu stromky! Začal nás opět halit večerní stín a všem bylo jasný, že dnes ty ohňohodiny moc nenatočíme. Navíc bylo třeba vrátit do hospody hrablo. Dzin šel Blážovi zahřívat stan, a tak jsme zbylí tři šlapali jasnou nocí na dvě až tři píva 
. Po obě dvě noci prý bylo kolem -20°C, což se při bezvětří celkem v pohodě sfouklo. Jen hospodské osazenstvo z nás bylo krapet na větvi, ale když druhý večer viděli, že jsme živí a zdraví, přestali očumovat.
Neděle byla opět slunečná, a to natolik, že místy tál sníh. Poklidili jsme flek, aby Mlhýž neřádil a vydali se na vlak. Dzin šel brzy ráno pěšky, Zelda do Jihlávky a já s Blážou do Horní Vsi. Úprk na běžkách bych to nazval. Jak známo ČD to opět myslely dobře a zrušily některé spoje, takže nám nezbývalo než valit. Rozryté lesní cesty a polní stopy mým šupinatým lyžím taky nesvědčily, nicméně jsme doslova za 5 min. 12 přijeli na nádraží.
V H. Cerekvi přistoupili staří bardi Cake, Sejda a Ťuhík, kteří jsou živoucím důkazem, že revma trampa neskolí! Vláček ujížděl krajinou skoro jako na Aljašce a já ještě dnes vidím onen jiskřící sníh, který nám připomněl, že ty nejhezčí věci můžeme mít rovnou za humny.
Ahoj Čorny