Ahój pardálové, lyžníci a Amundsenové se sněžnicemi. Na vysočinu zas přišlo jaro! Kalendářní! Již po třetí na stejném místě se totiž konalo jeho vytoužené vítání a nutno podotknout, že každým rokem je to stále víc a víc vítání nové zimy. Jasné to bylo už 14 dní před akcí při přípravě dřeva. Všude půl metr sněhu i víc, prostě skvělé počasí na oheň.
Osadníci se začali sjíždět kvůli pracovnímu vytížení až v pátek odpoledne, a tak zbyla doprava občerstvení a příprava hranice na mě z Blážou. Jen dostat se na flek nám trvalo 2hod. a vyházet hromady sněhu kolem ohniště, ech, ani nemluvit. Náladu nám spravila číchovská hospůdka U hřiště, kde se sešlo zhruba 20 bodrých trampů, kteří se jali impregnovat na jarní pobyt v lese. Vody v řece bylo ještě málo, most do hospody stál, až do rána se hrálo, do potoka nikdo nepadal. Proti minulému roku, opravdu klidný průběh.
Víkend jsme započali nezbytnými dodělávkami kolem ohně a zvláště při rozšíření placu nám někteří kamarádi vydatně pomohli.
Ještě před odpoledními soutěžemi jsme se dozvěděli, že se k nám blíží podivné stvoření tlačící kočárek s almarou na zádech. Za chvíli jsme měli jasno. Kamarád Banjo neodolal, hodil na záda kontrabas a pelášil vyvenčit svého čerstvě narozeného potomka, kterého pevně svírala v náručí jeho squaw. Opravdu dobrý výkon. Škoda jen, že nemohl zůstat déle a rozšířit muzikantské řady i večer.
Soutěže jsme připravili sportovně vědomostní, takže si jistě každý přišel na své. První taškařice – fotbal dva na dva, proběhl v lese mezi stromy, tudíž bylo o výkony hodné reprezentace postaráno. Především v závěru finále by se hodil kyslíkový přístroj. Následovala vybíjená šišatou merunou, která se pro tento účel krapet ufoukla, aby někdo neodešel s následky. Ve vyhrazeném prostoru svištěly projektily nevídanou rychlostí, soutěžící se hemžili jak mravenci na cukr. .Třetí přišla na řadu vlastivědná vycházka kolem potoka, kde měli zúčastnění za úkol poznat různé druhy stromů, ptáků či rostlin. Bohužel ani někteří truhláři nebyli schopni určit své pracovní materiály v surovém stavu, jiní si o ptáčcích naposled četli v čítankách a herbář znají jen od babiček. Oproti tomu se vyskytli lidé, kterým znalost svého okolí nedělala vůbec žádné potíže. S bravurou a dalo by se říci od pasu prošli třemi kontrolami a zastavili se až večer pro placku.
Tou dobou se na fleku objevili zničené a promrzlé ženy osadníků, které si v návalu jarního nadšení vyrazili pod vedením Kate na výšlap. Zřejmě nám nevěřili meteorologické údaje o výšce sněhu. Jako velké plus jim musím připočíst, že přes vlastní strádání nám donesli kvalitní pochutiny od řezníka. Nakonec raději odešli do teplých zimovišť stejně jako Vosáhlovic malá Kobylka- Barča. Tolik nejmenších i žen jsme snad na ohni ještě neměli. Do údolí přicházel soumrak, pro změnu začalo poprchávat, pražáci se těšili, že nám nechytne hranice a vše se schylovalo k slavnostnímu zapálení. Zhostili se jej kamarádi Cake, Hana, Bobánek a Permoník. Vlajku zahrál Číča se Sandym, kteří jsou jak známo hotoví „pivovarští koně“.
Prostě tahouni k pohledání. Po té co se odpotácel do příkrovu lesa Bigboš, hráli své swingovky jak za celý orchestr Gustava Broma. Za proměnlivého deštíku se nám stal menší trapas při udělování cen. Jednoduše jedna chyběla! Nikdo nevěděl nic. Hlavy jsme dali dohromady a zas nic. Tak jsme to nechali být, páč ten kterému chyběla to přešel s nefalšovaným nadhledem. Kvůli dešti jsme ještě vztyčili přístřešek pro muzikanty, kteří v záři ohně přes plachtu připomínali herce černého divadla. Zábava plynula nocí jak koráb na volném moři, když tu Bíba z Kobylek pronesl památnou větu:“ …vám sem jezdí tolik lidí “ a Zelda odvětil: „ … ale vždyť na ty vaše akce taky!, „ jenže Bíba se nedal: „ no jo, ale tam jsou jen samý maminy s dětma, vám sem jezdí alespoň trampové! „ To člověka zahřeje. Dle rozdaných camrátek jsme účast spočetli na cca 40 lidí, což vzhledem k počasí stojí za vepsání do kronikJ. Krom Carmena, který jako vždy pospával již u ohně se do snů odebírala většina osazenstva vcelku rozvážně. Proto bylo mé ranní překvapení na místě, když jsem po probuzení zjistil, že téměř všichni zmizeli jak pára nad hrncem. Inu, ČD. Pomalu jsme poklidili flek, zahořekovali nad cestou s rozmoklým sněhem a s očekáváním příchodu opravdového jara vyrazili k domovu.
PS: netrvalo dlouho a přišly první fotky zatopeného Číchova, urvaného mostu a vůbec celé té sibérie, která se do našich luhů a hájů začíná vracet s železnou pravidelností. Doufám jen, že na další Vítání jara si nebudu muset pořídit polární oblečení nebo neoprén.
Ahoj Čorny